6. Stanovení priorit úsporných opatření

Sestavení registru příležitostí pro snížení energetické náročnosti odpovídá definování úsporných opatření, které se provádí v rámci energetického auditu. Rozdílem oproti energetickému auditu je požadavek na vyhodnocení priorit jednotlivých příležitostí. V normě opět není definována metodika jakým způsobem tyto priority vyhodnocovat.

Příležitosti by měly být stanoveny minimálně pro všechny významné oblasti spotřeby energie. Vyhodnocení priorit je vhodné provést opět multikriteriálně, příklady jednotlivých kritérií mohou být následující:

Úspora energie
Úspora nákladů na energie
Úspora emisí (CO₂)
Prostá nebo reálná návratnost
Čistá současná hodnota (NPV)

Při volbě vhodných kritérií a stanovení jejich váhy je stejně jako u významnosti spotřeb energií nutné přistupovat u každé organizace individuálně.

7. Identifikace ukazatelů energetické náročnosti

Správná identifikace ukazatelů energetické náročnosti (EnPI) je rozhodující pro vyhodnocování energetického plánování (očekávaných spotřeb energií) i dosažených energetických cílů.

EnPI je definován jako spotřeba energie vztažená k veličině, která ji nejvíce ovlivňuje. Často se stává, že relevantních vztažných veličin je hned několik najednou. Mezi nejběžnější vztažné veličiny patří:

Denostupně (vztah mezi venkovní a vnitřní teplotou)
Celková energeticky vztažná plocha budovy
Objem budovy
Hmotnost produktů
Počty výrobků
Počet osob
Normohodiny
Vzdálenost a další

V případě, že danou spotřebu energie ovlivňuje více vztažných veličin, není vůbec jednoduché odhalit váhu jednotlivých vztažných veličin.

Pro stanovení EnPI platí to samé jako pro určení hloubky analýzy – zpočátku je rozumné volit jednodušší EnPI, které zahrnují pouze jednu vztažnou veličinu a při příštích přezkoumáních postupně přidávat další a odhalovat jejich dopad na vyhodnocení. Důležité je, aby pro spotřebu energie i vztažnou jednotku existovalo měření poskytující relevantní data a nebyly tyto hodnoty stanovovány pouze na základě odhadu.

Ukazatelům energetické náročnosti se věnuje samostatná norma ISO 50006:2014 Energy management systems – Measuring energy performance using energy baselines (EnB) and energy performance indicators (EnPI) – General principles and guidance.

„EnPI definujte pro oblasti spotřeby energie, které mají instalované měřiče energie a jejichž vztažné veličiny jsou rovněž měřeny.“

8. Měření klíčových veličin

Jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, pro zaznamenávání EnPI musí být instalována ověřená či kalibrovaná měřidla. V případě odhadování EnPI většinou nepřinesou získané hodnoty objektivní výsledky jako v případě ověřených či kalibrovaných měřidel.

Pokud víme, že stávající EnPI nejsou dostatečně objektivní, prioritou by měla být instalace dalších měřičů energií, tak aby bylo možné zajistit objektivnost EnPI (rozšíření hloubky EnPI).

Výhledovým cílem organizace v oblasti měření by měla být instalace systému MaR zahrnující automatický přenos dat z měřidel vč. software umožňujícího historickou analýzu dat, upozornění na nestandardní stavy, vyhodnocování EnPI atd.

„Oblast měření postupně směřujte k plné automatizaci odečítání spotřeb i vyhodnocování klíčových veličin.“

9. Řízení spotřeby energie

Kapitola souvisí s plánováním spotřeby energie. Organizace musí mít stanoveny systémové postupy jak dosáhnout spotřeby energie, kterou očekává (např. pravidla provozu technologických zařízení, pravidla pro vytápění budov,…).

Dosažení očekávané spotřeby energie se vyhodnocuje pomocí EnPI. Pokud je skutečně dosažená spotřeba energie výrazně odlišná od spotřeby očekávané, je nezbytné tuto odchylku vysvětlit příp. upravit stávající systémové postupy. Tímto způsobem bude zajištěno efektivní řízení provozu.

„Pro porovnání očekávané spotřeby energie se skutečně dosaženou využívejte EnPI. Pokud se vyskytne odchylka, upravte stávající systémové postupy tak, aby příště odchylka nenastala.“

10. Komunikace

Komunikace se prolíná všemi výše uvedenými body. Z hlediska fungování EnMS je důležitá především interní komunikace. Výstižnější termín je spíše interní marketing. Jedná se především o zvyšováním povědomí všech zaměstnanců o závažnosti systému managementu hospodaření s energií. Hlavním motorem interního marketingu musí být opět vrcholové vedení.

Interní marketing souvisí s pravidelným informováním všech zaměstnanců o způsobu fungování EnMS, dosažených výsledcích a významnosti zavedeného systému. Pro různé organizační úrovně je potřeba zvolit vhodnou formu komunikace (emailing, nástěnky, letáky, webové stránky,…).

„Komunikace spojuje všechna výše uvedená pravidla do jediného funkčního celku. Zaměřte se na vybudování fungujícího interního marketingu.“

Závěr

Udržet zavedený systém dle ISO 50001 efektivní po stránce systémové i energetické části není jednoduché. Vyžaduje to určitou míru neustálého úsilí od všech zaměstnanců organizace, přičemž angažovanost vedení organizace zde hraje naprosto klíčovou roli.

Norma ČSN EN ISO 50001 je napsána velmi volným způsobem, což není špatně. Je to jedním z nutných předpokladů, aby bylo možné systém zavést ve všech typech a velikostech organizací. Díky tomu zde však chybí jakékoliv závazné hodnoty případně metodiky pro vyhodnocování energetické části EnMS. Proto lze doporučit účast zkušeného energetického specialisty, a to během zavádění systému i každoročního přezkoumávání.

Organizace, které se rozhodnou jít cestou ISO 50001 musí počítat s vyšším náklady na zavedení i udržení systému oproti realizaci energetického auditu. Avšak v případě správně fungujícího systému jí je odměnou dosažení nejvyššího standardu pro správu energií organizace.